Co jsou lži?
Často se setkávám s rodiči, kteří spílají na své děti, že jim lžou / neříkají pravdu. A nedokáží pochopit, kde se to v nich vzalo. Kde? Odpověď je jednoduchá. Podle mého názoru se 90% věcí děti naučí od nás. Jak? Pozorují, vnímají a naše jednání si ukládají jako své budoucí vzorce chování. Pro děti neexistují velké a malé lži, lež je jen jedna, kdy jim rodič vědomě neříká pravdu. A jakou „akci“ my pošleme k dítěti, tak se nám zákonitě dříve nebo později vrátí „reakce“ podobného rázu.
Jak to vzniká?
Pojďme trochu do praxe. Znáte takové ty hry..co je tohle za zvířátko? A ukazujete na kravičku. A dítě důvěřivě udělá bůůůů s radostí, že ví a čeká na Vaše souhlasné: “ no ano!“ A místo toho přijde rádoby dospělácký vtip: „neee, tohle je přeci pes“? Nebo: „miláčku, půjdeme už spinkat, protože traktůrek a ostatní hračky už jdou taky spinkat!“ nebo: „ne, už ti nedám další piškot, protože už došly (přitom jich v šuplíku máte celý pytlík)“?.
Malé děti neví co je vtip a nadsázka.
Pro nás možná nevinné lži a srandičky, ale přemýšleli jste někdy nad tím, jak se asi cítí to malé dítě, které ve Vás vidí boha a netuší, proč mu tvrdíte něco, co není pravda? Děti neví co je vtip a nadsázka. Děti berou vše co řekneme opravdu vážně. A navíc, děti nám rostou a jednou přijdou na to, že kráva je opravdu krávou, že hračky nespinkají a že šuplík je plný piškotů… Prostě děti jednou přijdou na to, že jim neříkáme pravdu a hlavně ono celou dobu něco tuší, protože když lžeme – naše tělo a mysl nejsou v souladu a je to z nás cítit. Je to vidět v našem obličeji (málokdo je asi tak profesionální lhář, že dokáže ovládnout kompletní mimiku) je to cítit v energii, která jde z nás.. Jen si to ještě dítě neumí pojmenovat.
Co s tím?
Dáváme jak jsme dostali. Říkáme dětem ty stejné nepravdy jako naši rodiče říkali nám. Jsou to přesně ty vzorce chování, které jste jako děti pochytili od mámy a táty.
Zkuste to prostě ode dneška jinak.
Proč neříct rovnou: „hele, už jsi snědl 10 piškotů a já mám obavu, aby tě z toho nebolelo bříško. Jestli máš ještě hlad – vyber si třeba nějaké ovoce a piškoty dáme zase zítra, jo?“. Nebo: “ víš broučku, dneska už jsem moc unavená a potřebovala bych, aby si už šel spinkat, abych si i já mohla odpočinout.“
Možná děti budou z počátku protestovat a plakat, ale budou z Vás cítit opravdovost. Buďte v tu chvíli s nimi, obejměte je, dejte jim najevo, že je v pořádku, že jsou teď naštvaní, že nedostali co chtěli… získáte tím mnohem víc. Krásný a upřímný vztah s dítětem i sami se sebou, navíc s vědomím, že i Vaše dítě tak získá lepší vzorce.
Takže až Vám zase Váš malý / velký miláček zalže, zkuste si prosím vzpomenout, zda Vy jste mu někdy vědomě nelhali a zkuste to s ním nastavit od začátku znovu.
Řekněte mu třeba, že víte, že jste mu občas také neříkali pravdu a že Vás to mrzí. Že už se polepšíte a dáte si na to pozor. A že byste potřebovali, aby i ono změnilo svůj postoj. A také zjistěte co bylo důvodem, proč Vám lže. Většinou je za lží strach nebo pohodlnost.
Pokud máte zájem se o tomto tématu dozvědět více – máme pro Vás seminář nebo webinář Jak najít společnou řeč s dětmi
Krásné dny s Vašimi dětmi přeje Jana