Milí rodiče,
dneska bych si s vámi chtěla popovídat o příběhu, který aktuálně řeším, v rámci terapií, s 13-ti letou úžasnou dívkou. Přišli za mnou její rodiče, že z jejich šťastného dítěte se v posledních letech stala podrážděná holka, která nemá své emoce pod kontrolou a že její chování už není pro ně únosné. A že už nevědí, co mají dělat. Navštívili už několik terapeutů, ale bez výsledku.
Bylo vidět, že rodiče mají o svou dceru opravdu starost a vnímala jsem z jejich strany velkou podporu.
Z počátku se zdálo, že hlavní příčinou změny chování by mohl být rozvod rodičů a stěhování z místa, které holčička milovala a kde vyrostla. Nicméně během několika sezení začaly vycházet na světlo mnohem závažnější „problémy“ a začalo být jasné, že v tomto případě bude potřeba hledat příčiny ještě někde jinde.
Dívka se mi přiznala, že má problémy s jídlem, že si prošla sebepoškozováním, že má strach být s cizími lidmi nebo s nimi mluvit…
Spousta lidí by toto chování přičítalo pubertě, nebo tomu, že je špatně vychovaná – NAŠTĚSTÍ její rodiče se snažili ji pochopit, pomoci a nevzdali to s ní..
Po čase (i když to trvalo nějakou dobu) mi tahle úžasná dívka dala svou důvěru a začala se mnou sdílet své pocity, své obavy, trápení (někdy je až k neuvěření, jak jsou děti vnímavé a moudré – mohly by být v mnoha věcech pro nás učiteli).
A jednoho dne z ní jen tak vypadlo, jakoby mimichodem..
„no víte, když jsem byla ve druhé třídě, tak probíhala taková školní akce. A byl na ní i spolužák z vyššího ročníku, který už dříve za mnou často chodil, ale já jsem s ním nechtěla kamarádit. Říkala jsem mu to..
Když jsme s dětmi stály a dívaly se na něco, najednou mě chytla něčí ruka a táhla mě pryč..byl to on. Dotáhl mě ke stromu a začal mi říkat divné věci. Řekla jsem mu, že to nechci poslouchat a utekla jsem..
Jenomže, pak jsem šla později sama na záchod a najednou tu byl zase on. Než jsem stihla něco udělat – chytl mě pevně za ruku a někam mě táhl..byl mnohem silnější a nešlo se mi vytrhnout, nikdo kolem nebyl, aby mi pomohl..
Táhl mě do nějaké budovy, sestrkal mě do sklepa, kde byla nějaká koupelna a tam se se mnou zavřel ve sprchovém koutu…
Křičela jsem, říkala jsem ať mě pustí, že se mi to nelíbí…byla jsem úplně bezmocná, vyděšená, moc jsem se bála. Ale měl velkou sílu a moc pevně mě držel. Říkal mi, že pokud chci pustit – tak pro něj musím něco udělat..
V tu chvíli však do budovy přišly nějaké jiné děti, tak jsem křičela..a ony přišly. A já mohla utéct..“
Celou tu dobu (od 2.třídy až do svých 13 let), to tahle bytůstka nosila v sobě.. Z počátku se to bála někomu říct, aby si o ní někdo nemyslel něco špatného a pak na to prý zapomněla – nemyslela na to..chtěla na to zapomenout.
Plakala jsem, když mi to říkala…plakala jsem jako máma, plakala jsem jako žena, plakala jsem za ní..
Plakaly jsme i na dalším setkání, když to dívka říkala své mamince, která z toho byla v šoku, protože by jí ani ve snu nenapadlo, že něco takového by se mohlo stát na školní akci a ještě tak malému dítěti..
Jsem velmi vděčná, že mám souhlas rodiny s uveřejněním tohoto příběhu (DĚKUJI !!)
A ráda bych na vás rodiče apelovala, abyste mluvili se svými dětmi o tom, že nikdo nemá právo dělat něco jim, co se jim nelíbí a dotýkat se jejich těla bez souhlasu. Že ostatní mají respektovat jejich NE, DOST.. a pokud to druzí neudělají, tak že to není jejich VINA!
Mluvte s nimi o nějakých konkrétních případech, které jste zažili a jak jste je řešili. Vyzvěte svoje děti, aby vám řekli vždy, když někdo udělá něco proti jejich vůli – ať už se jedná o to, že Pepíček vzal Toníkovi lopatku, i když Pepík nechtěl.. Učte je sdílet s vámi, co se děje v jejich životě, i když vy jste doma něco podobného možná nezažívali.
Věřím, že vzájemná důvěra a informovanost dětí může pomoci předejít mnoha podobným situacím. A pokud už k nim dojde a začne se to okamžitě řešit – tak si dítě nebude muset projít úzkostmi, sebepoškozováním, problémy s jídlem…
Vnímejte svoje děti a pokud se vám zdá, že se začínají uzavírat, začnou být podrážděné až agresivní – vyhledejte odbornou pomoc.
Moc nám všem přeji, aby se takových situací dělo co nejméně
Díky za váš čas, který jste věnovali tomuto článku..
Krásné dny
Jana
www.maskovajana.cz