S lidmi pracuji 20 let – jako karierní a seberozvojová průvodkyně, lektorka, terapeutka. Za tyto roky jsem slyšela tisíce lidských příběhů – krásných, šťastných, dojemných, ale i smutnějších a viděla jsem i spoustu bolesti a slz. A jsem za to velmi vděčná. Cítím se každým lidským příběhem obrovsky obohacená a zase o něco moudřejší.
A jsem vděčná i za slzy smutku, protože ty slzy všem nakonec přinesly velkou úlevu a klid. Od malinka jsme většina z nás byla vedena k tomu, že pláč je něco nepatřičného – co obtěžuje rodiče i okolí. Protože zranitelnost byla zaměňována za slabost, projev vlastní vůle a vlastní názor za drzost, projevy vzteku a agrese (protože si děti neuměly ještě poradit se svými emocemi nebo protože chtěly pozornost) za špatnou výchovu rodičů…a rodiče přeci nechtěli být pomluveni – „no co si řeknou lidi“.
Moje zkušenosti za celou dobu mé praxe byly, že první reakce většiny lidí byla a stále je, snaha pláč potlačit. Pokud to už nejde – okamžitě si začnou slzy otírat a dělat, že se nic neděje nebo situaci zlehčovat. Nejčastější věty, které slýchávám: „Omlouvám se, nevím, co se děje. To se mi ještě nestalo“. To jsem ale fňukna co? ..tady na to moje bulení nikdo není zvědavý, pardon.“
Pak pro ně přišel „šok“, kdy často poprvé ve svém životě tito dospěláci, ode mě, uslyšeli větu, kterou chtěli slýchávat už od svých maminek a tatínků. Klidně plačte, je to v pořádku. Můžete…
A je jedno jestli to byla soudkyně na kurzu nebo IT ředitel se skvělou kariérou, pracovník skladu, který hledal práci, nebo unavená a vyhořelá maminka. Podstatné pro ně v tu chvíli bylo, že se mohli vyplakat, být sami sebou a že byli přijímáni bez hodnocení, odsuzování…a že se jim ohromně ulevilo.
Více se o mé práci můžete dozvědět na stránkách Agentury Salvia nebo na portále určeném maminkám Jsemmaminkou.
Proč tohle téma vůbec řeším?
Protože díky své práci vím, že většina našich bloků, mindráků a nemocí se kterými se potýkáme v dospělosti, pramení z dětství. Z dětství, kdy jsme nebyli přijímáni takoví, jací jsme, kdy nám nebylo dovoleno prožívat své emoce, kde se po nás jen požadovalo být hodnými holkami a kluky co nepláčou. Z dětství, kdy jsme byli často ve vtipu ponižováni, zesměšňováni nebo porovnáváni s jinými dětmi.
Když se mi před lety narodil syn Kubíček – začaly se mi všechny tyto informace a znalosti propojovat, a to i s mým vlastním dětstvím. Více jsem se začala zajímat o to jak funguje lidský mozek, kdy a jak vznikají lidské vzorce chování.. do jaké míry děti ovlivňuje jejich dětství. A začala jsem hledat cesty jak z těchto vzorců ven, abych je nepředávala dál. Tyto zkušenosti zatím předávám ve svém webináři/semináři: Jak najít společnou řeč s dětmi. A budu moc ráda, když se nás takových rodičů najde více.
Nevím jak vy, ale často jsem slýchávala, a i v dnešní době slýchávám, věty:
- Kluci nebrečí. Jsi chlap a ne bábovka – přestaň bulet.
- To nic není, už to nebolí.
- Přestaň brečet, jinak ti dám na zadek, abys k tomu měla důvod.
- Proč pořád bulíš? Nic se ti neděje!
- No jo náš uplakánek, no on je taková malá hysterka (omluvná věta před kamarády).
- Ale ty jsi přeci princezna Haničko a princezny se nevztekají, nepláčou a nekřičí.
- Už neplakej, pojď koupíme lízátko.
- Už neplakej, pojď půjdeme závodit / já tě pošimrám / hele ptáček…
- Ty můj chudáčku, pojď k mamince /tatínkovi.
A co si z těchto vět děti odnášejí?
- Chlapi nemají právo plakat – jinak jsou slaboši a bábovky. To vede k potlačování emocí a následně často k nemocím.
- Projevování emocí, které se ostatním nelíbí jsou špatné – je potřeba je schovávat.
- K potlačování signálů našich těl – mě to bolí, ale mamka říká, že to nebolí. Mamka má určitě pravdu. Děti se časem naučí odpojovat od signálů svého těla (více o tom v jiném článku).
- Stres a pláč se řeší jídlem a sladkostmi („luxujete někdy lednici ve stresu?“)
- Odvádět pozornost od problémů – raději je zamést pod koberec. Jakože nejsou. Ale ty problémy nemizí, stále tam nejsou..nevypaří se.
- Přijímat roli oběti – chudáčka.
Mami a tati, prosím nechejte mě vyplakat, když brečím
To by byla asi slova většiny dětí, kdyby uměly vyjádřit co cítí.
My do dětské hlavy, do dětských pocitů, ani do jejich bolesti nevidíme. A proto si myslím, že je dobré děti nechat si prožít jejich emoce tak dlouho, jak potřebují. A hlavně také, přijímat je takové jaké jsou, i s tou situací. Důležitá poznámka /doporučení: přestat řešit okolí a rady rodiny a kamarádů/dek.
Co tedy dělat v situaci, když dítě pláče a co mu pomůže (mimo situace při zranění nebo ohrožení):?
1. ideálně sednout si k dítěti – oči na stejné úrovni, lépe se dítěti navodí pocit, že jste na jedné lodi
2. popsat situaci, která nastala, uznat ji a říct, co cítíte:
- Vidím, že jsi spadl/a a teď pláčeš. Jsi v pořádku? To mě mrzí, že jsi upadl/a.
- Slyším tě, že potřebuješ svou hračku a asi tě to moc trápí, že sis jí zapomněl ¨ doma, když tolik pláčeš. Chápu to.
- Vidím, že ti chlapeček rozbořil tvůj hrad z písku a ty teď pláčeš a chceš ho za to bouchnout. Já tomu rozumím, zároveň to bouchání pro mě není v pohodě, bojím se, abyste se nezranili.
3. Nabídnout první pomoc – obejmutí, potulení. Slova, která pomáhají a podporují:
- Vyplakej se, je to v pořádku.
- Jsem tady pro tebe.
- Jo plakej, já taky někdy pláču – to je v pohodě. Mě se vždycky potom moc uleví.
- Mám tě rád/a.
- Chápu, že tě to naštvalo, ale tím, že do mě budeš bouchat se to nespraví. Prosím přestaň, bolí mě to. Pokud budeš potřebovat – jsem tady pro tebe a moc rád/a bych tě teď obejmul/a (dítě cítí v náručí rodičů bezpečí, které v tu chvíli potřebuje, protože se mu děje něco, s čím si v tu chvíli neumí ještě poradit). Pokud potřebuješ bouchat / kousat – tak tady máš polštář (více v semináři: Jak ustát a zvládnout náročné situace s dětmi)
4. Když opadne první vlna emocí a dítě se vypláče, jak potřebuje a zklidní se můžete začít hledat řešení:
- Co by ti teď pomohlo, aby ses cítil/a lépe?
- Tak jak to můžeme vymyslet, aby to pro všechny bylo v pohodě?
- Můžu tam jít s tebou a můžeme to s chlapečkem zkusit vyřešit, ano?
Proč nechat děti prožít si jejich emoce?
Protože je to pro ně zdravé upustit napětí z těla. Zbaví se stresu a trápení, uleví se mu.
Vaše dítě bude samo o sobě mnohem klidnější a vyrovnanější. Minimalizují se „scény“ na půl hodiny, kvůli špatně rozkrojenému štrúdlu nebo kvůli špatnému tvaru brambory na talíři (zástupný důvod, kdy má v sobě dítě přetlak emocí).
Vaše dítě bude mnohem zdravější – potlačováním emoci vznikají v těle různé nemoci, počínaje rýmou a kašlem (rýmy jsou často symbolem pro nevyplakané slzy, kašel a bolest v krku často značí nemožnost vyjádřit se).
Protože je tím učíte, že všechny emoce jsou v pořádku a mohou být sami sebou.
Svým chováním – příkladem dáváte svým dětem vzorce do jejich života.
Krásné dny s Vašimi dětmi Vám přeje
Jana Mašková,
Jsem maminkou.cz